Ve světě kultury, který čelí mnoha výzvám a proměnám, přináší Petr Kazík, ředitel Slezského divadla Opava, nový pohled na řízení a rozvoj této instituce.
S bohatou praxí v oblasti lidských zdrojů a manažerskými zkušenostmi se nyní zaměřuje na modernizaci a udržitelnost divadla, které má bohatou historii a významné postavení ve městě.
Jaké jsou podle Vás hlavní výzvy při vedení divadelní instituce v dnešní době?
Kultura byla vždy jakousi popelkou, a to platí i v dnešní době, kdy ekonomika není v nejlepší kondici. To je samozřejmě znát i na rozpočtu ministerstva kultury v naší zemi, který se blíží k 1 procentu HDP. To je opravdu tristní, když si uvědomíme, že vyspělé ekonomiky, jako třeba Jižní Korea, před 30 lety byla jednou z nejchudších zemí světa a začala investovat do kultury 10 % svého HDP, což dělá dodnes. A vidíme, kde je dnes – ekonomikou je v top 15 a bohatství získává z vysoce sofistikovaných výrob, nejmodernějších technologií. Investice do kultury je tedy zásadní. Město Opava si to uvědomuje a také investuje přes 10 % svého ročního rozpočtu, ale i tak je to pro opavské divadlo málo a jsme v konkurenci ostatních divadel v republice podfinancovaní. Takže největší výzva byla zefektivnit maximálně provoz, hledat rezervy a další zdroje financování tak, abychom byli schopni poskytovat divákům operu, balet a činohru v maximální kvalitě, za kterou budou rádi chodit.
Jaké kvality považujete za nezbytné pro lídra v kulturním sektoru a jak se tyto kvality promítají do Vašeho denního vedení divadla?
Lídrem v kultuře jsem teprve pár měsíců, takže to prostředí mapuji, byť jsem v kultuře začínal, ale přece jenom to byly kluby mládeže, čili malé formy, a to bylo před 40 lety. Svět se od té doby zcela změnil. Když se dívám na to, jak byla kulturní instituce, jako je opavské divadlo, řízena, řekl bych, že stav je podobný jako v mnohých jiných organizacích i byznysového světa. Snažím se 30 let učit management a je mi líto, že znalosti a dovednosti manažerské nejsou na nejlepší úrovni. Většina ředitelů jsou specialisté, což je i v divadle – režiséři, dirigenti, herci – ale zjišťujeme, že klíčové jsou manažerské kompetence. Management je náročná, specifická činnost. Diskutuje se už nejméně 100 let, jestli je to víc umění, nebo naučitelná dovednost. Znám úžasné manažery, kteří jsou obrovské talenty a dělají to skvěle, ale také znám mnoho těch, kteří mají specializaci a managementu se excelentně naučili. Je nutné přistupovat s pokorou. Klíčové je umět dobře naplánovat, motivovat lidi, pracovat s nimi a nadchnout je pro vizi, dát jim autonomii, aby se na té vizi podíleli a aby se stala součástí jejich životního směřování. Toto je a bude stále stejné manažerské zadání.
Jak divadlo reaguje na současné globální otázky, jako jsou klimatické změny a udržitelnost? Jaké kroky jste podnikli k tomu, aby bylo Vaše divadlo udržitelnější?
Přiznám se, že jsem divadlo převzal v ne úplně nejlepší ekonomické, marketingové a obchodní kondici, takže moje pozornost a pozornost mého týmu je soustředěna na tyto věci. Překvapilo mě, když jsem začal poznávat ostatní divadla, že naše profesionální divadla mají skvělou asociaci. Na první valné hromadě v prosinci loňského roku mě překvapilo, že třeba Národní divadlo začalo pracovat na udržitelnosti. Snaží se zahrnout prvky cirkulární ekonomiky, jako například používání audiovizuálních prostředků místo neupotřebitelných kulis nebo vytváření kulis z recyklovatelných materiálů. Fundus se rozprodává, aby nekončil na skládkách nebo v nějakých skladech, ale byl dále používán. Tato cesta už byla zahájena a doufám, že jak se dostaneme do lepší kondice, začneme s tím i my, protože to může být cesta k efektivitě a úsporám. Nebudeme muset vyrábět nové kostýmy ke každému představení, ale budeme využívat to, co už máme. Máme plné sklady a myslím si, že jsme se dostatečně nevěnovali efektivnímu využití těchto prostředků a recyklaci. Je to pro nás velká výzva.
Jaké jsou Vaše plány pro budoucí rozvoj divadla? Jaká témata nebo oblasti byste chtěli více rozvíjet?
Krátkodobý cíl je jasný – musíme během jedné sezóny nastavit procesy a začít fungovat maximálně efektivně. Pak nás čeká 220. sezóna, která bude slavnostní. 220 let je fascinující, protože málokterá instituce má v zemi tak dlouhou životnost, a to nejen v divadle. Je to pro nás závazek. Budeme se ohlížet zpět, ale zároveň bychom měli ukázat budoucnost. Jsme jediné divadlo v okresním městě, které má operu, činohru a balet. Pro město Opava je to velký závazek a musíme najít ekonomickou a zajímavou cestu – nové projekty a výzvy. Vidíme velkou šanci v edukaci – školní představení. Hrajeme pro školy, ale nemělo to speciální dramaturgickou linku, takže bychom chtěli, aby divadelní hra byla součástí výchovy a výuky. Práce se školami a kantory bude intenzivnější.
Další věc, chtěli bychom se stát fakultním divadlem. Tento termín jsem si trochu půjčil z fakultních nemocnic. Medicína se u nás učí na nejvyšší možné úrovni díky propojení s praktickými nemocnicemi. Tak chceme vytvořit prostředí, kde studenti uměleckých škol budou součástí divadla. Plánujeme, aby studenti několika vysokých a středních uměleckých škol připravili jeden operní titul kompletně. Budeme mít studentský orchestr, sbor, sólisty, a také režii a dirigování by se měli ujmout buď studenti, nebo čerství absolventi. Tuto premiéru uvedeme v divadle a zařadíme ji do repertoáru, takže studenti budou celou sezónu žít v divadle, poznají jeho provoz a zažijí, co je může po studiu čekat. Věřím, že to přinese zajímavé podněty studentům, školám, ale i našim divákům a divadlu. Naši spolupracovníci budou v rolích mentorů těchto studentů a vzájemně nás to posune ke kvalitě. Toto může výrazně ovlivnit budoucnost našeho divadla.
Petr Kazík
